Last boulder dance. Takové heslo bude provázet červnový Světový pohár v boulderingu v Praze na Letné. Bude totiž posledním boulderovým Světovým pohárem pro ikonu českého i světového lezení Adama Ondru. Oznámil to na středeční tiskové konferenci v Praze.
Z boulderingu má Adam Ondra tři světové medaile včetně té nejcennější. Jenže od té poslední uplynulo už devět let. Od té doby tato disciplína doznala takových změn, že pro českou lezeckou legendu přestala být lákavá. „O tom, že se budu soustředit už jen na obtížnost, jsem měl jasno už před olympiádou v Paříži,“ přiznal během setkání s médii v pražském Karlíně Ondra. „Nová generace je v tomhle novém moderním stylu samozřejmě lepší a lepší, vyrůstá na něm. Ale pro naši generaci je to nové a je pro nás těžké udržet krok. Navíc cítím, že moje tělo už by tyhle moderní kroky nevydrželo. Chci lézt ještě dlouho, a to jak na závodním, tak skalním poli, proto si myslím, že je to moudré rozhodnutí.“
Zdravotně odnášely boulderové přelezy na umělé stěně hlavně jeho ramena. „Od malička je mám hypermobilní, což je na určitý styl lezení skvělé, na skalách mi to mnohokrát pomohlo. Ale pokud se bavíme o nějakých divokých skocích do jedné ruky, tak tam ta ramena hodně trpí. V osmnácti, dvaceti to bylo dobré. Ale teď už je pro mě z hlediska dlouhověkosti lepší se těmto agresivním pozicím spíš vyhýbat,“ vysvětlil.
Se závodním boulderingem se rozloučí v rámci Světového poháru v Praze, který se uskuteční 6. – 8. června již potřetí na Letenské pláni. „Myslím, že to bude v Praze důstojné rozloučení s touhle disciplínou a moc se těším na diváckou kulisu,“ říká Adam Ondra. A jak vidí své případné české nástupce? „Určitě tam jsou. Třeba Lukáš Mokroluský vypadá v letošní sezóně v dobré závodní pohodě, hodně posílil. Sledoval jsem ho na Evropském poháru v Říme a hodně válel, páté místo neodpovídá tomu, co tam skutečně předvedl. Další mladá naděje je Honza Štípek.“
Na bouldering však Adam Ondra nezanevře. Jeho skalní formě se bude věnovat dál. Na svém kontě má nyní vylezenou cestu nejtěžší boulderové obtížnosti 9A. „Skalní bouldering je odlišný a tu maximální sílu stejně využiju i v lezení na obtížnost,“ poznamenal. Další metou je potom projekt B.I.G. v Norsku s obtížností 9C. „Před pár dny jsme se odtamtud vrátili. Je tam jedna ze tří cest, které jsou tímto stupněm ohodnoceny. Jakmile bude vhodné počasí, chystáme se tam vrátit.“
A po létě se potom vrátí i na umělou stěnu. Koncem září by totiž chtěl uspět v lezení na obtížnost na světovém šampionátu v Soulu. Ve hře je stále i obtížnost na olympiádě v LA v roce 2028.
Foto: The Playbook House