Podíl na tenisovém zlatu, tři čtvrtá místa, dvě šestá a celkem deset umístění v TOP 10. Taková je bilance sportovců Olympu na uplynulých hrách v Paříži. Byla letošní olympiáda z pohledu Olympu úspěšná? Nejen o tom jsme si povídali s ředitelem resortního centra Michalem Volfem.
Michale, vy jste olympiádu částečně prožil přímo na místě. Jaký dojem na vás udělala olympijská Paříž?
Byl jsem mile překvapen, jak byla zvládnutá logistika i sportoviště. Myslím, že mohu mluvit i za výpravu sportovců, že jak Český olympijský výbor, tak organizátoři na místě odvedli famózní práci. A pokud něco neklapalo, tak to nebylo vidět a nemělo to vliv na sportovní výsledky.
Je něco, co vás opravdu překvapilo?
Ohromilo mě umístění sportovišť. Řada z nich byla přímo v srdci Paříže. Myslím, že pro každého, kdo měl možnost se tam podívat, to byl nezapomenutelný zážitek. To je něco, co se organizátorům velmi povedlo.
Které sportoviště se vám líbilo nejvíc?
Líbila se mi hala pro judo a zápas, která byla přímo v srdci Paříže. Zajímavá byla i atletika na Stade de France. Na tu přišlo 80 tisíc lidí a to je něco nevídaného, s tím se tady nepotkáváme. Tohle byl velmi silný zážitek a zároveň velká inspirace pro práci nás všech. Kromě toho, že tam bylo možné některé sporty vidět, probíhala i řada jednání. Právě sportovišti a infrastrukturou, které jsme měli možnost vidět, bychom se měli inspirovat. Myslím, že v tom český sport pokulhává, ve facilitě a infrastruktuře jako takové.
Letošních her se zúčastnilo i 31 sportovců Olympu. Celkem desetkrát byli v TOP 10, někteří skončili těsně za medailí. Byla to z pohledu Olympu úspěšná olympiáda?
Co se medailí týče, celkově to bylo pro českého fanouška asi velké zklamání. Já jsem spokojený s tím, co předvedli sportovci Olympu. Velmi často se zapomíná, že v řadě sportovních disciplín je obtížné se na olympiádu vůbec kvalifikovat. To je podle mě samo o sobě velkým úspěchem. A být potom v top desítce, top šestce nebo čtvrtý je vlastně skvělé.
Ale?
Je to určitý signál pro nás do sportovního prostředí, že všechno není asi úplně tak, jak by mělo být. Je potřeba to s odstupem času trochu analyzovat, vyhodnotit. Musíme si přiznat, že byly úspěšnější olympiády. Je tedy teď na komunikaci se svazy, které nominují sportovce už na kvalifikace a další závody, jestli se dalo něco udělat lépe anebo naopak. Já jsem hrdý na českou vlajku a naše sportovce, protože řada z nich tam předváděla neskutečné výkony a bohužel ani ty nestačily na medaile. Tak to ale ve sportu bývá. Někdo je možná zklamaný, ale já znovu říkám: Jsem hrdý na každého sportovce, který tam předvedl to, co předvedl, a jsem nesmírně rád, že jsem u některých těch výkonů mohl být osobně.
Radost vám jistě dělá i fakt, že Olymp měl silné zastoupení i mezi absolutně nejmladšími členy nejen české výpravy, ale mezi olympijskými sportovci obecně.
To je rozhodně dobrý signál pro vrcholový sport a pro to, kam až se mohou tito mladí sportovci dostat. Ale nesmíme usnout na vavřínech. Je na nás, abychom jim vytvořili takové podmínky, aby u sportu chtěli zůstat. Protože to v dnešní době není jednoduché, rozhodnout se potom třeba po vysoké škole, zda u toho sportu zůstat nebo ne. Někdy, například u některých konkrétních disciplín, nejsou ty podmínky úplně zajímavé a člověk to tam dělá hodně srdcem. Jsou to disciplíny, kde je hodně těžké vydělat si marketingové i jiné peníze. I tam, doufám, sehraje nejen naše centrum, ale vůbec stát velkou roli, aby sportovci u těchto sportů zůstali a my jim byli schopni zabezpečit důstojné prostředí ve smyslu mzdy, finanční odměny a hlavně zázemí, aby mohli dobře reprezentovat. Protože v Los Angeles za čtyři roky mohou opravdu atakovat medailové pozice.
Co český sport aktuálně pálí nejvíc?
Těch věcí je strašně moc. Bavíme se o financování sportu. V současné době existuje skupina osob, která připravuje i legislativu a změny v ní, protože to nám velmi chybí. Myslím, že určitě potřebujeme mít Ministerstvo sportu. Já vím, že je to takové citlivé téma, ale potřebujeme někoho, kdo ty peníze bude pro jednotlivé svazy a pro sport zajišťovat. Je to i o tom přivést ke sportu děti, abychom měli velkou členskou základu. Aby děti sportovaly, aby byly zdravé a abychom potom neutráceli miliardy za následnou léčbu obezity, cukrovky a dalších nemocí. Tyto ušetřené peníze potom můžeme efektivně využít třeba právě pro vrcholový sport. To je jedna z věcí.
S čím dalším se český sport potýká?
Obecně největší problém, který dneska máme, jsou trenéři. Je potřeba vytvořit pro ně takové podmínky, abychom je měli od mládeže až po profesionální sport. To se nám nedaří a myslím, že v blízké budoucnosti to bude velké téma. Protože když se podívám i u nás v rámci Olympu, tak věkový průměr některých trenérů, a to je vůbec nechci diskriminovat a vůbec to nemyslím špatně, je opravdu alarmující. Myslím, že bychom měli zachytit nějakou mladší generaci trenérů, kteří se od těchto zkušených budou učit a přinesou nějaký nový impuls třeba i za použití nových technologií, které k 21. století patří. Ve srovnání se zahraničím máme v tomhle určitě rezervu a měli bychom se na to zaměřit. Protože až ti zkušení trenéři skončí a my nebudeme mít následovníky, tak nám pro sportovce vznikne velký problém.