Deset let strávila v zahraničí, z toho poslední tři roky v belgickém klubu Braxtaga HC, s nímž o víkendu ve finále nejvyšší belgické ligy získala stříbro. Nyní se pozemní hokejistka Kateřina Laciná, kapitánka české reprezentace, vrací zpátky do Čech.
Tým Braxtaga HC vyzval ve finále nejvyšší belgické ligy mistrovské Gantoise, šampiona posledních tří sezon. A i když nakonec Braxtaga titul nezískala, stříbro vnímá Kateřina Laciná jako úspěch. „Náš cíl před sezónou bylo hrát finále a to jsme splnili. V reprezentační kariéře bych to přirovnala k malému mistrovství Evropy. A to mi přijde krásné, že i na klubové úrovni tady v zahraničí se dá zažít něco takhle hezkého.“
V mládí ji lékaři museli odoperovat kostní nádor v lebce, od té doby nosí na hlavě při zápasech ochrannou čelenku. Jako první Češka okusila nizozemskou ligu, považovanou za nejlepší na světě. Stala se ryzí profesionálkou, pozemní hokej hrála také v Německu, Velké Británii, dokonce i v Tasmánii na opačném konci světa, reprezentaci jako kapitánka dovedla ke dvěma bronzovým medailím na halovém mistrovství světa. Nyní se Kateřina Laciná vrací do Prahy. „Vracím se jako jiný člověk. Zformovala mě spousta míst, potkala jsem spoustu lidí, kultur, v pozemním hokeji řadu trenérů. To všechno mě ovlivnilo. Teď vnímám spektrum pocitů. Těším se na věci, které přijdou, zároveň z nich mám trochu strach. Deset roků v cizině je dlouhá doba, většinu z nich jsem jela v podobném režimu. Hlavní náplň práce a zábavy byl hokej. To se teď změní, takže je tam i nějaký pocit strachu z neznáma,“ přiznává s tím že o návratu přemýšlela poslední dva roky. Rozhodnutí jé nakonec ulehčila zajímavá pracovní nabídka. „Pracovala jsem doteď na půl úvazek, za poslední rok práce přibývalo. A naskytla se možnost, že bych mohla postoupit a věnovala se většímu spektru věcí. Je to lákavé, toho chci využít. Zároveň doufám, že to není úplné loučení v tom smyslu, že si v zahraničí už nikdy nezahraji. Idea je taková, že třeba kousek sezony nebo některé turnaje bych ještě zvládla,“ odkrývá Laciná své plány.
S hokejem výhledově plánuje pokračovat v jednom z klubů, ze kterých vzešla. „Takže Kbely, tam možná v pozici trenéra, pomoci s výchovou mládeže. A co se týče hraní, tak asi Pragovka. Že bych hrála někde jinde, to ne.“ Obavy, že s návratem se změní její pozice v národním týmu, Kateřina Laciná nemá. „Olympiáda je pro mě stále cíl číslo jedna, na něj se budu dál soustředit. Myslím, že je naopak dobře, že budu v Praze, blíž národnímu týmu a pravidelným srazům. Už to nebude jen dojíždění na kempy a zase zpátky. Nároďák pro mě je a dál bude důležitý,“ říká.